Už bylo toho dost.
Já vám dala dobro ,vy mě za to zlost.
Já propojila most, no já nejsem ale ničí host.
Už bylo toho dost.
Já propojila dno a vrcholem, já propojila jsem západ s východem.
Náboj nabila jsem elektrickým výbojem.
Já zbořila jsem všechny zdi kolem.
Zahodila jsem všechny svý tajný sny za celej svůj život a ne jenom s jedním magorem.
Zazdila jsem všechny svý sny a začala jsem tvořit v realitě a nezačla jsem jen jedním výtvorem.
Jestli chceš mi vzít kus cti, no tak s tím jdi kriple do hoven, nemáš na to, protože seš totiž ubohej.
Nečum na mě máš stih, nebo zdecháš a nevíš co s tím.
Pronásleduješ mě jak stín, jednou ti ukopnu hlavu a spíš.
Děláš jak všechno víš, přitom ani kára si pořádně nevyhoníš.
Co ty nevymyslíš jenom hovna a lži tu šíříš.
Nevíš kam tím míříš.
Pravdu nevyslyšíš,
Výysli a lži vymýšlíš. Snad se pak nedivíš, když dostáváš jen bídu a zlo.
Dost už ne, nemyslíš??
Padla jsem na dno,ale to ne kvůli vám, já vy debžoti mířím ke hvězdám.
Nebudu tam dole nikdy dýl než chci.
Hrajete feérie vy pitomci.
Tak aby vám to vydrželo a aby nemuseli za vás zaskakovat vaši preempci.
Každej z vás tu prahne po moci, ale moc na ten ,kdo dokáže všem i sobě sám pomoci.
Ti co umí a dokáží, ti jsou výherci.
Na to nemusí být žádní proroci.
Musím se smát vaší bezmoci.
Vy padnete víc hlouběji nemusím na to čekat ani od dopoledne do noci.
Já vím totiž o tej vaší narušenej nemoci.
Pošuci!
Nejsem dole po prvé,nasere si volové. Já chtěla jsem vás zachránit, před vámi nakonec musela jsem se bránit , taky často obhájit. Ani přesto jsme se nerozhodla už s vámi ten čas nestrávit.
Berte si mě do držky dál klidně, ale mohly by jste se udávity tohle vám půjde těžko strávit.
Neuměly jste si mě nikdy vážit.
Já dál budu nad vámi, budu nad vámi zářit, nikdo nikdy nemůže to už odvrátit.
